Mám nebe

a v něm ptáky

jež drží něco za křídla

a mimo nás

já vrhám k zemi stín

a Bůh tmu

když trosečník tam nahoře

zapaluje hvězdy jednu po druhé

a naše těla

jsou olovo a cín

zchladlá kteréhosi prosince

kdy v rozkrojeném jablku

by našel hvězdář

nějakou odpověď

na svůj hlad

pak vyšla Andromeda

a tys vedla starou fenu

s očima jak obilné kruhy

kolem psího vína

a obě jste vlnily boky

ty na dvou

fena na třech nohách

a já nevím

jak se jmenujete

vy věčné proměny

jež se třpytíte na povrchu věcí

dotklí

jsme zatím nenašli

a když hlásí množství popílku v ovzduší

měla by ta krásná hlasatelka

říkat i ta jména